Je naprosto nepochybné, že k základním kamenům každé zdravé společnosti patří hodnoty rodiny, podpory rodinných vazeb a vzájemné odpovědnosti. S tímto vědomím jsme jednali i o návrhu novely zákona o rodině. Přesto mě Aleš Hodina na svém blogu napadá s tím, že prý „káži vodu a pijí víno.“ viz http://hodina.blog.idnes.cz/c/186399/STOP-09.html
Zastávám názor, že v ideálním stavu by stát do vztahů v rodině vůbec neměl zasahovat, fungující rodina by měla být suverénem v rozhodování o dětech. Nedomnívám se, že počet rozvodů je následkem práce opatrovnických soudkyň, úřednic, advokátů či soudních znalců, tito do rodinných vztahů vstupují až poté, co rodiny - manželství selžou. Zdá se mi, že autor článku popletl příčinu a následek.
Stav, kdy rozvodem končí 50% manželství s dětmi (a téměř 40% dětí se rodí již mimo manželství) je bezpochyby nesmírně smutný, ale hlavní díl zodpovědnosti za tento stav nesou sami rodiče, nikoli stát.
Návrh kolegy Staňka si klade za cíl zvýšit podíl střídavé péče při úpravě vztahu k dětem. Našim cílem však nesmí být plošné zvýšení podílu nějaké formy úpravy vztahu, ale naopak individuální hledání vhodné úpravy pro každé konkrétní dítě. To by mělo mít možnost rozvíjet vztah s oběma rodiči, ale současně by mělo své dětství prožít v prostředí stability a jistoty.
Střídavou péči proto považuji za velice zatěžující pro dítě a jsem zastáncem jediné formy střídavé péče a to té, kdy děti zůstávají žít ve svém stabilním domově a zátěž stěhování nesou rodiče. A zdůrazňuji, rodiče by se měli chovat tak, aby nedávali šanci zmiňovanému "rozvodovému průmyslu.“
